Ve svých 11 letech jsem začal brát soukromé hodiny na malý bubínek. Přirozeně velice záhy se dostavil zájem o bicí soupravu a tak jsem začal navštěvovat LŠU. Jako asi u mnoha kolegů muzikantů se moje první seznamování s orchestrem odehrávalo v žákovském dechovém souboru při LŠU. Poté následovalo působení ve velkém dechovém orchestru, kde jsem sbíral další muzikantské zkušenosti. Pravděpodobně shoda náhod zapřičinila, že jsem v poměrně nízkém věku mohl začít působit v tanečním orchestru, který hrával převážně během plesové sezóny, kde jsem si osahával funkci bubeníka za soupravou. Zanedlouho mne moji starší kamarádi přijali do big beatové kapely, s níž jsme objížděli taneční zábavy. Skutečnost, že jsem svá pubertální léta trávil za soupravou a měl jsem možnost (snad kromě jazzu) si zahrát různé styly asi rozhodla o tom, že jsem bicí začal brát vážně. Objevoval jsem jak báječná věc muzika je a že bubnování mne nesmírně baví. Především díky zkušenostem z velkého dechového orchestru se mi podařilo uspět v konkurzu k Posádkové hudbě a tak tehdy povinnou základní vojenskou službu jsem strávil u Hudby československého vojenského letectva v Hradci Králové, kde jsem dva roky obsluhoval malý buben a bicí soupravu. Tam jsem zároveň poznal zásadní kolegy muzikanty (záklaďáky) a tak návrat do vytouženého civilu nebyl zpět do Podkrkonoší, nýbrž do Prahy. Tato skutečnost mi umožnila navštěvovat lekce u legendy a nestora českého bubnování pana profesora Vladimíra Žižky. To pro mne byla obrovská zkušenost a dalo by se říci, že u pana profesora Žižky jsem se bubnu vyučil. V Praze jsem hrál big beat s tehdejší kapelou Modré Pondělí a abych se uživil, nezbylo než po nocích hrát v baru. Hostoval jsem v zájezdovém symfonickém orchestru, kde jsem měl tu možnost zahrát si po boku například pana profesora Miroslava Kympla. V těchto letech mi lekce u pana Žižky a především kolegové a kamarádi začali otevírat cestu k jazzu a swingu, který mi totálně učaroval. Tedy netrvalo dlouho a stal jsem se členem swingové partičky "The Swings", kde jsem hrál v doprovodné kapele. Konečně na základech tohoto uskupení v roce 1995 vznikl poměrně úspěšný a dnes již v podvědomí veřejnosti populární Big Band - Melody Makers Ondřeje Havelky, v němž jsem 26 let jako bubeník působil. I díky tomuto dlouholetému angažmá jsem měl a dodnes mám možnost poznávat práci bubeníka snad ve všech možných podobách a situacích. Především na koncertech a festivalech. Ale také třeba učinkování v divadelních hrách, či ve varieté. Samozřejmě práce v nahrávacích, televizních, nebo rozhlasových studiích. Krom jiného jsme účinkovali v divadelních představeních: "Saturnin" - divadlo ABC, "Má férová Josefína" - Hudební divadlo Karlín, "V rytmu swingu..." - Národním Divadlo, "Zítra swing bude zníti všude" - Městská divadla pražská ABC. Příležitostně si zahraji i s jinými většími, či menšími kapelami a orchestry.

Myšlenka, abych se věnoval výuce bicích vznikla v hlavě mého kolegy učitele umělecké školy, kdy v jeho žákovském orchestru trpěl nedostatkem bubeníků. Nejprve jsem se úvahám o učení bránil, ale časem ve mne tato myšlenka uzrála. Uvědomil jsem si, jak zoufale jsem ve svých začátcích sháněl dobrého bubeníka, který by se mne ujal a učil mne na bicí hrát. Slovo tedy dalo slovo a od roku 2009 bicí vyučuji. Soukromě a nebo v ZUŠ Králíky a Žamberk. (V minulosti ZUŠ Svitavy).